Poprvé jsem ho potkal na čundru, na nádraží v Čerčanech, někdy v druhé polovině minulého století... Měl na zádech teletinu a já na něj nábožně koukal z povzdálí.Vždycky jsem obdivoval - a dodnes obdivuju - jeho výtvarný styl jeho panáci jsou naprosto originální, nadčasoví - jsou prostě krásní a stejně svébytní, jako Honza. Tehdy u toho vlaku jsem ještě netušil, že spolu budeme mnohokrát vysílat v rozhlasovém studiu a dokonce natáčet jeho písničku. A kdyby mi tehdy někdo řekl, že budu vydávat svoje vlastní noviny o motorkách a že Honza mi tam bude kreslit vtipy, tak bych mu na tom nádraží koupil pivo a řekl bych mu, ať se hodí do klidu, že to přejde...Tak se s Vámi rád podělím o jeho vtipné péefko z roku 2002 a vtip ze sedmého čísla Světa motorek z 11. května 2001. A vzpomínku na kamaráda, který s humorem jen jemu vlastním zanechal po sobě spoustu nádherných výtvarných čar, spoustu pivních čárek i čárek v notových linkách. Prostě čárrroval i čarrroval se svým typickým R. Vzpomenu si na něj často a rrrrád! Standa Berkovec
