Yvonne Přenosilová

Ikona mého mládí, Boty proti lásce, naše setkání u dvojky vína pod Řípem při leteckém dnu, potkávání u kafe při střídání ve studiu, její sklípky v Country rádiu a skvělé nadčasové komentáře, vyprávění o osobnostech až do morku kostí…Tohle všechno mi letí hlavou, když s kamarády a rodinou kráčíme do obřadní síně židovských hřbitovů. Jako vždycky se zdravím s emeritním tajemníkem Federace židovských obcí Tomášem Krausem, na rozdíl od jiných setkání přátel Státu Izrael to je setkání smutné. Pozdravení panu rabínovi Sidonovi a dalším z komunity, najednou se vynoří vzpomínka na dětský památník obětí holocaustu v Jeruzalémě, kde mě smutek zrcadlení tří svíček válcoval stejně jako teď. Krátká upřímná řeč Lídy Rakušanové a zpěvy, neokázalá smutná atmosféra, kterou naplňuje nehraná úcta a zajisté i tradice. Cesta ke hrobu se zdá předlouhá jako nekonečné putování potomků Abraháma, moc rád zdravím Vašíčka Neckáře, který ten kus cesty statečně odpochodoval. Rakev se pomalu utápí v hlíně, květinách a slzách a najednou je tu prázdnota, ve které zní jen prastaré modlitby. Mnoho se nás přišlo rozloučit v upřímném smutku a pokoře.

S jejími písničkami nám zůstane 

                                                        její 

                                                              statečná 

                                                                             duše.

Váš Standa Berkovec

Krátký záznam z pohřbu Yvonne Přenosilové