Den smíchu plný úsměvů

Motto: Sůl je koření života. A kdo je dobře prosolenej, dlouho vydrží“ Karel Čapek

Dnešní den byl pro mě jako sen. Pozvání na akci školy Go Study Group mě potěšilo a poctilo. Prvním důvodem bylo to, že mě na ni pozvala Anička Čurdová, které si velmi vážím. Druhým důvodem potom to, že úsměv, divadlo, film a vůbec mezilidská komunikace mi jsou - jako správnému Blíženci - blízké. Kdyby někdo od začátku monitoroval můj úsměv a převedl ho do grafu, byla by to strmě stoupající křivka s amplitudami výbuchů, která by končila tichým úsměvem v duši. A protože jsem měl tu čest býti v porotě, která hodnotila jednotlivé projekty studentů, byla to navíc matematicko-emotivně-profesionální a vpravdě neřešitelná úloha. Neřešitelná proto, že KAŽDÝ program, který si studenti sami autorsky připravili, zrežírovali, zaranžovali, natočili, sestříhali, zprodukovali, odmoderovali, odehráli a odzpívali, byl skvělý. Šestnáct ukázek sršelo nápady, pestrostí a kombinací žánrů, hereckými výkony, nasazením a hlavně – pozitivní energií k lidem, naší zemi i sobě samým. A to je vždycky to nejdůležitější. Matematický oříšek to byl proto, že jsme měli jen čtyři dorty a ne šestnáct, že jsme museli vybrat „první tři“, že jsme prostě některá hlediska, důležitá pro zadání školy, museli zohlednit a spočítat. A emotivně to bylo pro mě naprosto neřešitelné, protože porovnávat suše jen obsah či formu by bylo na tomto Dni smíchu směšné! Vždyť všichni do toho dali sebe a naplno rozhazovali divákům plnými hrstmi z jeviště to nejcennější, co si nikdy nikde nemůžete koupit. Na každé dlani bilo horoucí srdce mladého muže či dámy, se všemi flámy – a čert vem fámy. Každý z nich je osobnost, jinak by se asi těžko ocitl na této výjimečné škole v zemi, která byla pro ně asi na začátku cizí. Kterou evidentně poznávají s radostí i pokorou. Můj dojem opět vyjádřím citací klasika z českého filmu Tři veteráni – cizinec je našinec. Myslím, že leckterý český student, nudící se v blahobytu, by na této akci dostal lekci nejen z historie, ale hlavně z nepředpojaté kosmopolitní komunikace. A to je pro mě to nejcennější, co jsem si spolu s tichým úsměvem odnesl v duši. Protože to je v dnešní divné době, kdy se v objektivech kamer ušpiněných krví a v troskách divadel ztratil úsměv, sen o lásce.

Aničko i všichni zúčastnění – děkuju.

Standa Berkovec